Historie knihovny

Historie knihovny v Urbanicích

Počátky knihovny a knihovnictví v obci do roku 1950

O historii knihovny a knihovnictví v obci jsme se dozvěděli z Pamětní knihy obce Urbanice, která byla darována obci místním starostou panem Josefem Novákem v květnu roku 1922.

Obcím byla v roce 1920 ze zákona uložena povinnost založit a vést obecní pamětní knihy. Aby bylo zákonu učiněno zadost a protože tu nádhernou v kůži vázanou knihu obdržela obec až v roce 1922, první zápis zahrnoval stručný zápis o původu obce, počtu domů a obyvatel, všeobecný přehled existujících spolků a sdružení a stručnou charakteristiku jejich činností a shrnutí důležitých událostí v období let 1920–1922.

První zmínku o knihovně v obci nalezneme v místě, kde jsou popisovány spolky a sdružení, které působily v obci. Tam je pod písmenem c) Sdružení dorostu rep. strany uvedeno:

„Sdružení místního dorostu čsl. venkova bylo založeno r. 1918. Združení ono má za ůčel prohlubovati vzdělávání členstva pořádáním společných schůzek, přednášek, dívadel a jiných zábav. Tak uspořádalo během času několik dívadel, veřejných přednášek a kursu, dále slavnosti sázení „Lípek Svobody“, postavilo svým nákladem „Památník zdejším padlím“ ve světové válce. Roku 1920 založilo knihovnu, kterou r. 1921 za součinností místní obce zveřejnilo celému občanstvu. Dnes v třetím roce svého konání čítá knihovna již 310 svazku, jak zábavných, tak i poučných. Knihy, jež jsou uschovány v kníhovně u p. Holmana, obchodníka, kupují se dle možností vyzískaných peněz ze zábav.“

Knihovna od roku 1950 – přesun knih z domů knihovníků do knihovny

Dům č. p. 44 – domek obecní neboli pastouška, postavený r. 1901, sloužil jako obydlí pro chudé příslušníky obce – almužníky a byl zde i byt obecního strážníka neboli policajta. Svému účelu sloužil do roku 1945. V letech 1945 – 1955 zde byla v jedné místnosti zřízena úřadovna MNV.

Roku 1950 byla upravena další místnost na „klubovnu mládeže“, ve které byla r. 1951 umístěna také obecní knihovna. K úplné vnitřní přestavbě došlo v letech 1956 – 1957, kdy vznikla místnost pro účely kulturního střediska a místnost pro místní lidovou knihovnu. Současně bylo postaveno příslušenství.

Další záznam o životě knihovny v Pamětní knize obce Urbanice pochází z roku 1953. Je zde kapitola s názvem Naše lidová knihovna:

„Jak již dříve poznamenáno, bylo zákonem z r. 1920 nařizeno, aby každá obec vedla svou vlastní obecní kroniku, a také aby staralo se o vzděláni občanstva, a proto ku tomu ůčelu má miti tež vlastní obecní knihovnu.V naši obci byl v r. 1918 založen spolek „Sdružení dorostů čsl. venkova“ který měl svoji vlastní knihovnu a kterou po dobrém uvážení obci daroval. Knihovna tu dobu měla 310 svazků. Knihovna se neustále doplňovala z daru jednotlivců a pak z dávky ze zábav tak že dostoupila ůctyhodné výše svazků. Knihovna byla ustavena v čp 33 v domě p Holmana kde týž byl knihovnikem. Po několika letech byla převezena do čis 32 kde knihovnikem byl p. J. Novák tam pobyla až do r 1945 kdy byla převezena do čis 23 kde knihovnikem byl p Vinc. PatočkaMusim poznamenat že knihovnu postihla dvakrát pohroma, jednou za tak zv. “německe okupace“, když němci přehliželi obecni knihovny, tu mnoho svazku výházeli, že prý se do knihovny zařadit nesmi a nyní zase při „revisi obecni knihovny“ shledáno že je zde ještě mnoho knih, které se do dnešního děni nehodi, a proto byly odstraněny.Když v r 1950 byla v obecnim domku zrizena mistnost pro národní výbor, byla též tam r 1951 zřizena tzv. „klubovna“ a do této byla knihovna převezena poněvadž dosud měla špatné umistěni na které z nadřízeného ůřadu neustále poukazovali.Kni­hovnikem ustanoven byl Zdeněk Lehky elektr. čp 39 když pak odešel na vojenskou službu, zastával místo knihovnika p František Koutnik stroj. zámečník čp 55 ale v tomto roce se odstěhoval do Hradce KrálovéV tomto roce navštívilo knihovnu 174 občanu vypůjčili si celkem 548 knih ztoho 452 pro dospělé a 96 pro děti. Knihovna měla počátkem roku 573 svazky knih, revisi vyřazeno 65 knih, připojením Gotvaldovy knihovny 61 knih a nákupem knih zvýšen stav na 711 svazků t.j. 46 politických, 6 přírodovědných, 605 krás. literatůry a 54 dětských. Krajská lidová knihovna poslala dvoudilnou putovni knihovnu pro děti a dospělé celkem 56 krásných knih. Oběžnikem z 9/12 1953 p­řejmenována naše dosud mistni lidová knihovna na „Knihovnu osvětové jizby“Knihovnikem a pujčovánim knih jest pověřena pi Marie Sládková z čp 62

Přestavba „pastoušky“ na „Kulturní středisko“ je ve fotografii zachycena v Kronice Osvětové besedy v Urbanicích. Najdeme tu nejen obrázky z přestavby, ale i jména brigádníků, kteří se zasloužili o vybudování kulturního stánku obce.

Ze zápisků a fotografií v Kronice Osvětové besedy a z osobní korespondence dlouholeté knihovnice pí Sládkové je zřejmé, že naše knihovna byla „Knihovnou“ s velkým „K“. Bylo to skutečně kulturní centrum obce. Například v r. 1954 byl pořízen první televizor nejen v Urbanicích, ale také první osvětový televizor v okrese Hradec Králové, který byl pořízen z vlastních prostředků Osvětové besedy a z příspěvků MNV, JZD a jiných společenských organizací. První veřejné vysílání bylo zahájeno 14. října 1954. Byly pořádány besedy, přednášky, filmová představení. Místní knihovna, knihovnice a kulturní život v obci byly zmíněny i televizním vysílání v roce 1957.

Práce knihovny byla oceněna mnoha oceněními, např. v r. 1958 čestným uznáním v soutěži BVLK, v roce 1960 získala knihovna Štít ministerstva školství a kultury, spojený s možností užívat titul „Vzorná lidová knihovna“. Tento titul byl knihovně propůjčen i v letech 1977 a 1981 a v období 1983–1987. Jako jedna z mála vesnických knihoven měla profesionálně zpracované všechny typy katalogů, jmenný, názvový, věcný i MDT. Stále se zvětšující knižní fond se samozřejmě nevešel do té „nejmenší“ knihovny v okolí, kde police s knihami dosahovaly do výše stropu a návštěvník se musel pohybovat kolem regálů s obezřetností, aby ho „kniha nepraštila po hlavě“. Naučné knihy byly vystaveny v prosklených skříňkách ve vedlejším velkém sále Kulturního domu Urbanice a ve spodních skříňkách byl sklad knih.

Po sloučení obcí fungovala knihovna jako knihovna středisková pro spádové obce Praskačku, Vlčkovice a Sedlice, přestože pořádání většiny kulturních aktivit přešlo pod křídla obce střediskové – Praskačky. Pro tyto obce pořizovala a spravovala knižní fond, sestavovala a distribuovala výměnné soubory. Tato činnost trvala do doby osamostatnění obce. Došlo k ukončení činnosti knihovny ve Vlčkovicích a přechodu knihoven v Praskačce a Sedlicích pod Střediskovou knihovnu při Okresní knihovně v Hradci Králové. V této době měla knihovna přes 10 000 knihovních jednotek. Knižní fond nám tehdy záviděla i Městská knihovna v Hradci Králové, protože naši čtenáři měli možnost vypůjčit si detektivku od Dicka Francise stejně jako bestseler od Arthura Haileye hned ten týden, kdy vyšel.

I v této době byla stále centrem kultury v obci. Nebyl tu sice již obecní televizor, ani se nekonalo pravidelné promítání filmů, ale bylo opékání vuřtů na ohýnku ve středu po knihovně, předávání dárků prvňáčkům na začátku školního roku, besedy u příležitosti Března – měsíce knihy se soutěžemi pro děti. Už jako malý čtenář pamatuji na besedy k významným výročím. I takový listopad byl důvodem sejit se v kulturáku. Ty tři čtyři věty o politickém významu výročí byly naprosto nepodstatné, když jste strávili večer ve společnosti přátel a známých při krásných diapozitivech z cest našich známých – cestovatelů, sice z Ruska, ale okolí Bajkalu nebo procházka po Kavkazu stály za to. Kdo z nás měl tehdy možnost se tam podívat. Památné byly i předvánoční knižní trhy, pořádané ve spolupráci s legendárním knihkupcem panem Adámkem z knihkupectví na Gottwaldově náměstí. Během předvánočního období měli obyvatelé obcí možnost zakoupit jako vánoční dárky knihy, zapůjčené k prodeji knihkupcem k podomnímu prodeji. Knižní trhy byly pořádány v kuchyni u paní knihovnice Sládkové. Domů si lidé odnášeli již zabalené vánoční dárky.

V roce 1988 došlo k velmi smutné události pro naši knihovnu a kulturní život v obci. V květnu zemřela dlouholetá knihovnice paní Marie Sládková.

Ale život musí pokračovat dále a je nutné zachovat tradici knihovnictví v obci. Tradici, která byla zachována v rodě a předána po přeslici. Proto od května 1988 je knihovnicí neteř paní Sládkové, Ing. Jana Růžová. Vzhledem k tomu, že v té době byla na mateřské dovolené a tehdy nebylo možno mít přivýdělek při pobírání mateřské, do roku 1991 byla oficiálně vedenou knihovnicí paní Jana Češková. Po ukončení mateřské dovolené od roku 1991 až do současné doby je knihovnicí Jana Růžová.

Ve spolupráci s obecním úřadem, lektory z HKVS a šikovnými dobrovolníky z obce byla pořádána každoročně pravidelná velikonoční a vánoční tvoření a školní exkurze do knihovny u příležitosti Března – Měsíce knihy.

Rok 1999 – Nástup doby technické

Díky obecnímu úřadu, který svou malou knihovnu podporoval a hýčkal, jsme mohli být jedním z prvních průkopníků elektronického půjčování knih prostřednictvím čárových kódů v Hradci Králové a okolí. Nebyli jsme úplně první, rychlejší byl pouze pan Cvrček z Místní knihovny ve Lhotě pod Libčany.

Definitivní tečka za knižními lístky a sáčky byla učiněna revizí knihovního fondu k 30.10.1999. Byl porovnán skutečný fyzický počet knihovních jednotek s položkami v existujících přírůstkových seznamech a seznamu úbytků knižního fondu. Od roku 1920, kdy byla zřízena spolková knihovna, do 30.10.1999 do data uzavření revize byl zjištěn rozdíl 2 375 knih. Za 79 let působení knihovny navzdory počátečním stěhováním fondů za knihovníky domů, okupaci, normalizaci a jiným událostem, které ovlivnily život knihovny, byl zjištěn rozdíl pouze 2 375 knih, z nichž mnohé mohly být řádně vyřazeny, ale nebyl o tom učiněn zápis na všech patřičných místech.

Následně byly knihy půjčovány (resp. jejich výpůjčky evidovány) v knihovnickém systému táborské firmy LANius s.r.o., který je kompatibilní s Městskou knihovnou v Hradci Králové a všemi Místními knihovnami obcí Mikroregionu Urbanická brázda.

Nejprve to byl jednoduchý přehledný systém Lanius pracující pod operačním systémem MS DOS, kde každá kniha měla svou jedinou kartu, na které byly uvedeny přehledně všechny údaje dle platné knihovnické normy. Stejně tak 1 čtenář = 1 karta. Jediný drobný nedostatek byl v tom, že zobrazoval pouze aktuální knižní fond nebo aktivní čtenáře. Odepsané knihy nebo odhlášené čtenáře, ale i knihy zmizelé ze systému třeba díky havárii systému, už nebylo možno zobrazit. A ani použít číslo čárového kódu ukončené nebo zmizelé knihy.

Po nástupu pokročilejšího operačního systému Windows došlo samozřejmě i k vývoji pokročilejšího knihovnického programu na této platformě. Systém Clavius už byl mnohem variabilnější, pokročilejší, ale za svou osobu nemůžu říct, že pro knihovnu naší velikosti lepší. Na principu oken měla každá kategorie údaje své okno, a v tomto okně mnoho možností zápisu. Ne vždy byly respektovány normy knihovnického zápisu, neboť každý knihovník, který se zavázal sdílet s ostatními své záznamy, měl své ustálené zvyklosti, a tyto drobné odlišnosti se jevily podstatnými, pokud jste chtěli využít nabízených možností práce se seznamy, například v Excelu. Najednou začalo záležet na tom, zda jméno autora uvedete v originále, v anglické transkripci nebo počeštěné, u žen s přechýlením nebo bez, mezi příjmením a jménem jen mezeru, jen čárku nebo čárku a mezeru atd. Už jste neměli mnoho knih od jednoho autora, ale několik knih od několika autorů. Měli jste možnost zvolit, zda databázi chcete mít na svém počítači nebo umístěnou na úložišti mimo, a možnost přístupu na ni budete mít v případě, že bude funkční připojení k Internetu. Systém se skládal z mnoha modulů, ušitých na míru různým druhům knihoven, a cena produktu se odvíjela od počtu požadovaných modulů a počtu knihovních jednotek. My, ač knihovna malá rozlohou, jsme bohatí na množství knih a ze zkušeností poučení, že funkčnost internetového připojení nemusí být vždy stoprocentní, volili jsme kombinaci databáze na vlastním přístroji, nejzákladnějšího počtu modulů pro knihovny do 20 000 KJ.

Nyní, zhruba od roku 2020, některé knihovny Mikroregionu a Městská knihovna HK přecházejí postupně na ještě pokročilejší program Tritius, který má databáze uložené v cloudovém úložišti a umožňuje připojení ke knihovnickému systému z různých míst a médií. Knihovna jako místo pro tento systém přestává být podmínkou. Je založen též na systému modulů a pronájmu cloudového úložiště za pravidelný měsíční poplatek.

Od roku 2000 měla místní knihovna svou vlastní záložku na webové doméně obce www.urbanice.cz. Například v r. 2003 webová stránka místní knihovny získala 3. místo v soutěži „Biblioweb 2003“ mezi knihovnami obcí do počtu 20 000 obyvatel.

V r. 2004 se webové stránky zúčastnily celostátní soutěže Zlatý Erb 2004 a získaly 1. cenu za obce v kole pořádaném pod záštitou úřadu Královéhradeckého kraje. S rozvojem výpočetní techniky byly knihovny metodickým oddělením tlačeny k tomu, aby si vytvořily vlastní knihovnické stránky dle dodané šablony v doporučeném prostředí. Ale asi před 4 roky vypršela uzavřená smlouva s provozovatelem šablony a patřičného úložiště, a další existence stránek byla již zpoplatněna. Ale většina malých knihoven mikroregionu má své stránky v rámci webu svého provozovatele. Od roku 2022 má knihovna svou stránku na novém obecním webu, který umožňuje i hromadné informování čtenářů pomocí více zpravodajských kanálů a časem přibude i knihovní fond online.

Rok 2017 – Stále naše, ale už ne malá

Až do roku 2015 jsme se pyšnili prvenstvím mezi malými knihovnami nejen Mikroregionu, ale i oblasti Královéhradecka „knihovna s nejmenší výpůjční plochou a nejbohatším knihovním fondem“. V tomto roce nadešel velmi dlouhou dobu očekávaný okamžik. Byl zrekonstruován Kulturní dům Urbanice čp. 44, ve své historii již podruhé. Při této rekonstrukci došlo ke změně dispozic. V přízemí s bezbariérovým přístupem je knihovna, nyní již prostorná, člověk si zde může vybírat knihy bez nebezpečí úrazu – již vás nepraští do hlavy vystavená kniha na chatrném regálu při neopatrném vybírání knih z přeplněných polic. Je zde nové, čisté, světlé a prostorné sociální zařízení. Kdo nepamatuje to staré, ještě před rekonstrukcí, nedokáže tyto nové prostory náležitě ocenit. Dále zde máme výtah, který dopraví návštěvy s omezením hybnosti do patra, kde je velký sál, v zadní části malý sálek a technické zázemí. Na velký sál navazují dvě důležité místnosti, o kterých jsme si dříve také nechávali pouze zdát. Je zde další sociální zařízení, aby návštěvníci nemuseli běhat během akcí po schodech dolu, a plně funkční kuchyňka se sklenicemi, talíři a tácky, příbory, lednicí, rychlovarnou konvicí a varnou deskou. Je radost zde pořádat setkání a výtvarné dílny, když máte v případě potřeby možnost si uvařit na místě kávu nebo čaj a nemusíte obtěžovat sousedy přes ulici.

Rok 2020 – Nevítaný host, který ovlivnil a stále ovlivňuje život lidí

Na začátku roku 2020 se do naší republiky nastěhoval nevítaný host – Covid 19. Jeho přítomnost způsobila mnohá omezení v životě běžného člověka, jejichž vyvrcholením byl i lockdown. Provoz knihoven byl omezován různými opatřeními, jako např. zakrytí dýchacích cest, rozestupy, počet návštěvníků na plochu knihovny, dávání knih do karantény, omezovaní výpůjční doby, případně uzavření knihovny až do odvolání.

Díky všem těmto omezením si lidé postupně odvykli navštěvovat společenské a kulturní akce, družit se ve větších skupinách, kde je mnoho neznámých lidí, naučili se číst si články, hledat informace a možnosti nejvýhodnějších nákupů, zařizovat vše v pohodlí domova na internetu a vše objednané si nechat doručovat do svého bydliště. A to znamená pořizovat si i knihy, tedy e-knihy.

Není problém přečíst si e-knihu na PC, tabletu, v chytrém telefonu nebo ve čtečce. Člověk nemusí nikam jít, doufat, že tam titul mají, že není půjčen, uvažovat, kdo ho měl půjčený před vámi, jestli náhodou neměl …. a kniha není semeništěm bacilů, nepotká po cestě ani žádného potencionálního nemocného… Sedne si k PC, najde si, co potřebuje, seznámí se s názory jiných čtenářů, podle nich posoudí, zda dílo stojí vůbec za přečtení, objedná, zaplatí on-line, stáhne a čte. Vše během chvilky a z pohodlí domova.

Neuvědomuje si však, že se tímto připravuje o možnost setkat se s jinou lidskou bytostí, promluvit s ní, prohlédnout si knihy na poličkách, ohmatat si je, nakouknout do nich, začíst se, a nakonec třeba zjistí, že je to o něčem, co ho vůbec nezaujalo, přestože jsou na to vynikající recenze, ušetří v současné době nemalou částku, není na sebe naštvaný za nevhodnou volbu, a ještě může sáhnout po té vedlejší, která se sice na internetu nehonosí tituly nej…, ale je podle jeho chuti.

Proto je důležité přesvědčit toho unaveného, znechuceného a apatického človíčka uvnitř v sobě, že je dobré změnit zaběhlý stereotyp. Obléci se, vzít si tašku, projít se do knihovny, podívat se, jak se mění okolí se změnou roční doby, pozdravit se lidmi, které potká, pohovořit s jinými návštěvníky v knihovně, udělat si radost a půjčit si krásnou knihu nebo časopis, vrátit se domů, spokojený s tím, že pohybem udělal něco pro své zdraví, uvařit si kávu nebo čaj a … otevřít knihu a ponořit se do příběhu.

Závěrem lze pouze říci či lépe doufat, že se doba zase uklidní a bude lépe a snad i čas na přečtení nějaké zajímavé knihy.

Statistika knihovního fondu

Video ukázka

Okénko Hradeckého kraje