Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně
Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně je přečerpávací
vodní elektrárna společnosti ČEZ vybudovaná v Hrubém Jeseníku
v katastrálním území Rejhotice obce Loučná nad Desnou v okrese Šumperk,
uvnitř CHKO Jeseníky. Jedná se o nejvýkonnější vodní elektrárnu
v Česku – její instalovaný výkon je 650 MW a kapacita 3,7 GWh (tento
parametr vyjadřuje maximální množství elektrické energie, které lze
vyrobit při jednom přečerpacím cyklu)
Hlavním úkolem elektrárny je zabezpečit stabilitu elektrizační
soustavy, pro kterou je nezbytná rovnováha mezi aktuální spotřebou a
výkonem dodávaným energetickými zdroji. Několikrát denně tak přechází
z čerpadlového do turbínového režimu a naopak. Vlivem nástupu
slunečních elektráren v roce 2010 se výrazně zvýšila nestabilita
systému. Proto v poslední době elektrárna častěji přechází do
čerpadlového režimu i v průběhu dne, zatímco dříve přecházela do
tohoto režimu téměř výhradně v noci.
V roce 2019 elektrárna získala certifikaci pro tzv. black start pro
případ výpadku dodávek elektřiny (tzv. blackoutu). Dálkovým pokynem je
možné v elektrárně Dlouhé stráně spustit dieselový generátor, který
umožní spustit jednu vodní turbínu, kterou zahájí dodávku proudu do
172 km dlouhého vedení, což umožní nabuzení, rozběh a opětovné
přifázování k síti elektrárny Chvaletice, a bude tím možné obnovit
provoz elektrické soustavy.
Vodní nádrže
PVE Dlouhé stráně disponuje nádržemi s výškovým rozdílem 510,7 m.
Horní nádrž se nachází na vrcholu hory Dlouhé stráně v nadmořské
výšce 1350 m, má provozní objem 2 580 000 m³ (celkový objem
2 719 750 m³) a zabírá plochu 15,4 ha s největší hloubkou 26 m.
Dolní nádrž leží na říčce Divoká Desná v nadmořské výšce
824,7 m, má celkový objem 3 405 000 m³ a plochu 16,3 ha.
Dolní nádrž elektrárny
Při plném načerpání horní nádrže stoupne její hladina o 21,5 m a
hladina dolní nádrže klesne o 22,2 m. Horní nádrž je izolována 18cm
vrstvou přírodního asfaltu, který byl dovezen z Albánie – byl totiž
potřeba materiál, který bez poškození vydrží rozsah teplot od −30 do
+60 °C. Vedle horní nádrže stojí malá mohyla; vzniklá navršením
vytěženého materiálu. Díky ní je hora o tři metry vyšší, než byla
původně. Není tak pravda, že by byla stavbou „seříznuta“.
Historie
Po zvážení velkého množství lokalit byla výstavba v masivu
Mravenečníku zahájena v roce 1978. Na počátku osmdesátých let však
vláda rozhodla o útlumu stavby a nebylo jasné, zda bude elektrárna vůbec
dokončena. Roku 1985 byl projekt elektrárny modernizován – namísto
původně plánovaných čtyř soustrojí s oddělenými turbínami a čerpadly
byly navrženy dvě reverzní turbíny o vyšším výkonu. O dokončení
elektrárny bylo rozhodnuto až v roce 1989, po protestech ochránců přírody
a technických problémech s jednou turbínou byla elektrárna do ostrého
provozu uvedena až 20. června 1996.
Hlavním dodavatelem byla společnost Ingstav, dodavatelem inženýrských
investorských činností byla firma Energotis, podzemní práce prováděla
firma Subterra, asfaltobetonové těsnění zajistila bratislavská společnost
Slovasfalt. Generálním projektantem stavby byla firma Aquatis. Základní
technologie vyrobila firma ČKD Blansko, transformátory dodala Škoda Plzeň,
pancíř přivaděčů vyrobila společnost Hutní montáže Ostrava. Některé
technologické celky pocházejí ze zahraničí: řídicí systém a
zapouzdřenou rozvodnu vyrobila firma AEG, kabelový vývod dodala francouzská
firma SILEC, výkonové vypínače jsou od společnosti ABB.
Celkové náklady na stavbu činily přibližně 6,5 miliardy korun,
elektrárna se zaplatila za sedm let provozu. V prvních deseti letech
elektrárna do sítě dodala 2 672,716 GWh energie. V létě 2007 proběhla
generální rekonstrukce horní nádrže, která již byla v havarijním
stavu – první závady se přitom vyskytly už pět let po zahájení
provozu, nejvíce byla poškozena asfaltová izolace. Opravy provedla
švýcarská firma Walo Bertschinger, rekonstrukce spolu s výměnou
řídicího systému stála zhruba 360 milionů korun.
Díky výměně jednoho z oběžných kol v roce 2018 se zvýšila roční
produkce až o 7 milionů kilowatthodin. Nové oběžné kolo ze Slovinska
s průměrem 4,5 m a váhou 40 tun má devět lopatek (o dvě více než
původní) a jeho instalace vyšla na 150 mil. Kč.
V roce 2021 se zvedla provozní hladina horní nádrže o 70 cm, což
vedlo ke zvýšení akumulované energie nádrže z 3 500 MWh na
3 700 MWh.
Muzeum papíru Velké Losiny
Národní kulturní památka Ruční papírna Velké Losiny je od nepaměti
přitažlivým cílem mnoha návštěvníků. Kromě prezentace tradiční
manufakturní výroby papíru a pestré škály originálních výrobků jim
rovněž nabízí již více než dvě desetiletí ojedinělý pohled do
několikasetleté historie řemesla v expozicích zdejšího Muzea papíru.
Specializované Muzeum papíru je nedílnou součástí velkolosinské
Ruční papírny od roku 1987. V jeho stálých expozicích se návštěvníci
mohou seznámit především s historickým vývojem a tradicemi starého
papírnického řemesla a s počátky moderní průmyslové papírenské
výroby v českých zemích. Se svým oborovým zaměřením na dějiny
manufakturní papírenské výroby je jediným svého druhu v České
republice.Spojení stěžejních funkčních a významových prvků
papírny – klasické manufakturní výroby papíru a muzejní prezentace –
v jeden kompaktní celek vytváří atraktivní podobu živého muzea, která
se těší velkému zájmu návštěvníků.
V současné době lze kromě základního prohlídkového okruhu
navštívit v hlavní sezóně i doplňkový okruh, který vám představí
část technického zázemí manufaktury.
Od roku 2007 je pro návštěvníky Ruční papírny v obnoveném pozdně
barokním objektu otevřena nová reprezentační prodejna a sezónní galerie
Muzea papíru. Nabídku rezervačních služeb, prodeje vstupenek, suvenýrů,
publikací, upomínkových předmětů i drobného občerstvení zajišťuje
nově zřízené informační centrum ve vstupní části hlavního objektu.
Zdroj:
