Výlet do Wroclavi

Výlet do Wroclavi (sobota 10. prosince 2022)

V sobotu brzy ráno ještě za tmy jsme se shromáždili na obvyklém urbanickém nástupním místě U Váhy, kde začínají všechny naše zájezdy, nastoupili do již přistaveného autobusu a vyrazili na cesty. S malou mezizastávkou v Hradci Králové před budovou ČEZu, kde přistoupili zbylí účastníci zájezdu, pro které by bylo problematické dopravit se na tak časnou hodinu k nám do Urbanic. A pak už hurá na dálnici D11 směr Polsko. Za polskými hranicemi při přejezdu Stolowých hor jsme v odlesku světel aut a autobusu viděli první sněhovou nadílku. Po bezproblémové cestě jsme dorazili do historického města Wroclaw. Vystoupili jsme na parkovišti na Starém městě.

Z parkoviště (P) ve spodní části mapy jsme prošli po fialové trase Parkem polského dramatika, básníka a filosofa Juliusza Slowackiego, jehož památník jsme minuli, až ke křižovatce s ulicí Jana Evangelisty Purkyně. Zde jsme na levé straně viděli budovu, v níž je umístěno Raclawické panoráma. Na vlastní oči jsme ho bohužel neměli možnost vidět, protože prohlídka musí být dopředu objednána a čekací doby jsou dlouhé. Na pravé straně je Památník věnovaný Katyňskému masakru z roku 1940, kdy bylo povražděno z rozhodnutí NKVD přibližně 22000 mužů, především důstojníků a příslušníků inteligence, vězněných v sovětských koncentračních táborech a táborech pro válečné zajatce.

Za křižovatkou jsme podél Bastionu vystoupali na vyvýšeninu na mapě označenou hvězdičkou, odkud byl skutečně krásný rozhled po starém městě, za maličkou zátokou Národní muzeum z červených cihel a přes řeku Ostrów Tumski se všemi sakrálními stavbami. Po schodech jsme sestoupili na nábřeží řeky Odry, přes mostek podél Národního muzea jsme došli k mostu přes Odru, kde začíná cesta zvaná Via Regia. Dostali jsme se na Ostrów Tumski a prohlídli jsme si památky, které lemují tuto cestu.

U Kostela svatého Petra a Pavla jsme se setkali s prvními zástupci trpaslíků, zvaných Krasnale, kteří jsou charakterističtí pro toto město. Od roku 2001, kdy se objevil ve městě první zástupce tzv. Oranžové alternativy – neoficiálního protikomunistického hnutí, až do dneška je jich ve městě více než 360. Symbolizují různá povolání a řemesla, mají svou vlastní mapu, ale pozor, protože jsou to trpaslíci, jsou skutečně malí! Pokud je nečekáte, snadno je přehlídnete.

Za Mostem Tumski jsme si prohlédli Památník Boleslawa Komineka, a pak pokračovali po nábřeží mezi Kostelem Nejsvětější panny Marie na Piasku a Památníkem Svatého Jana Křtitele směrem k Mostu Piaskowemu. Po cestě jsme minuli lavičku s dalšími dvěma trpaslíky. Na protějším břehu řeky vidíme impozantní budovu tržnice, zvanou Hala Turgowa. Zde je možno koupit vše, na co jen pomyslíte. Od koření přes ryby, živé i uzené, ke květinám, zákuskům, oblečení atd.

Když jsme se do sytosti vynadívali na různorodé zboží, vyrazili jsme dále za poznáním. Přešli jsme frekventovanou cestu a napojili se znovu na trasu zvanou Via Regia. U Kostela Svatého Matěje jsme odbočili vpravo a prošli na Univerzitní náměstí. Ocitli jsme se v místech druhé nejstarší středoevropské univerzity.

Na 17° v. d. se nalézá Univerzitní muzeum a jeho Matematická věž. Kousek od vchodu je další trpaslík Vědec, který má ošoupanou čepičku do zlatova. Platí totiž, že pokud pohladíte trpaslíkovi čepičku, splní se vám přání. V budově Muzea se nachází překrásně zdobená Aula Leopoldina. Prohlídka památky je běžně zpoplatněna, ale díky našemu šikovnému panu průvodci jsme si tento skvost barokního stavitelství prohlédli zdarma.

Od Univerzity jsme prošli několika ulicemi do uličky zvané Jatki, kde je též několik bronzových soch, tentokrát domácích zvířat.

Ještě okolo Kostela Svaté Alžběty průchodem mezi dvěma domy spojenými branou zvanými Hansel a Gretel se dostáváme na Rynek – náměstí, kde se konají tradiční Vánoční trhy. Společně jsme došli ještě na roh náměstí a ulice Swidnicka, kde byl náš bod „S“. Nejdůležitější bod celého odpoledne, který zaručoval, že pokud tam včas dorazíme, pojedeme domů naším pohodlným autobusem, a nebudeme muset cestovat po vlastní ose.

Stánky byly všude na Rynku okolo celé radnice a na vedlejším Solném náměstí. Přilehlé hospůdky a restaurace na náměstích i v okolních uličkách byly plné až k prasknutí. Ve stáncích bylo možno zakoupit občerstvení slané i sladké, různé klobásky, párečky, ohromné obložené chleby, perníčky, trdelníky, vafle, palačinky a jiné sladkosti, horké alkoholické i nealkoholické nápoje v hrncích ve tvaru boty, byly tam stánky s různými rukodělnými výrobky. Také spousta kolotočů pro všechny děti věkem i duší. S ubývajícím světlem začalo zářit čím dál více barevných světýlek, které navozovaly sváteční náladu. A pak najednou nadešel čas „T“ a my všichni jsme se shromáždili na místě „S“, společně prošli poslední částí pěší zóny mezi posledními stánky a spořádaně vyčkali příjezdu našeho bílého autobusu, kde jsme odložili přebytečné svršky, zabořili hlavy do opěradel, za zavřenýma očima si přehrávali dnešní zážitky a pomalu upadali do dřímoty. A najednou se rozsvítilo světélko – a ejhle – Hradecké nádraží. A za chvíli Urbanice a Váha. Všichni jsme se rozloučili a pospíchali do svých domovů pokračovat ve snění o svých zážitcích.

Tak zase někdy příště….

Zapsala Ing. Jana Růžová